listopad 2017
po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
[...]
Datum :   8.11.2017
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29

Nejnovější příspěvky

PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, z.s. si Vás dovoluje v krátkosti informovat, že v letech 2017 – 2019 probíhá realizace rozsáhlého projektu zaměřeného na podporu produkce a odbytu... celý článek >>

Reklamní blok

Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR, o.s.

Překlady článků (9)

pátek, lis 22 2013
Krmení peletovaným startérém s nízkým obsahem NDF (neutrálně detergentní vláknina) a její pozdější suplementace po odstavu v podobě štípaného ovesného sena jednoznačně telatům prospívá. Tento závěr je výsledkem pokusu provedeného týmem ve Španělsku a publikovaným v srpnovém Journal of Dairy Science. V pokusu byly porovnávány dvě skupiny celkem 63 holštýnských telat. První byla krmena peletovaným startérem s nízkým obsahem NDF (18%), druhá pak startérem s obsahem 27% NDF buď s přídavkem nebo bez přídavku štípaného ovesného sena po odstavu. Přírůstek před odstavem byl vyšší u skupiny telat krmených peletami s vyšším obsahem NDF. Před odstavem byl shodný denní příjem sušiny u obou skupin. Po odstavu byl však denní příjem sušiny krmné dávky vyšší u skupiny s přídavkem sena. Skupina s přístupem k senu měla vyšší denní příjem startéru a tím i celkového hrubého proteinu a NDF vlákniny. Po odstavu byl vyšší denní přírůstek u skupiny s přídavkem sena.
Ruminace byla rovněž vyšší u skupiny s podávaným objemem. Závěr publikované studie zní, že přídavek kvalitního sena po odstavu stimuluje celkový příjem startéru a ve výsledku celkové prospívání telat.

Překlad z HOARD’S DAIRYMAN 9/2013

čtvrtek, led 09 2014
Krávy dojené 3x denně nejenže produkují více mléka, než dojené 2x denně, ale rovněž v porovnání s nimi tráví více času příjmem krmiva a méně času ležením. Zjistila to studie výzkumníků z univerzity v Guelphu při srovnávání vlivu frekvence dojení na mléčnou užitkovost, příjem krmiva a etologii krav. Do studie byly zahrnuty prvotelky i krávy na vyšších laktacích. Výsledky studie byly publikovány v listopadovém Journal of Dairy Science.
Změnou dojení na 3x denně se v průmeru zvýšila užitkovost o 2,85 l za den (8,3 %). Výsledky pokusy prokázaly, že délka příjmu krmiva se zvýšila o 13 minut denně. Přitom však záleželo na pořadí laktace. Zatímco prvotelky zvýšili frekvenci návštěvy krmného stolu o 1,4 za den, krávy na vyšších laktacích zvýšily příjem sušiny na jedno krmení o 0,2 kg. Doba ležení se u krav dojených 3x denně zkrátil o 19 minut, nebyla zjištěna změna v celkové délce přežvykování.

Překlad z HOARD’S DAIRYMAN 1/2014

středa, led 15 2014
Protože krmné náklady tvoří 52 – 58% celkových nákladů na produkci mléka, je efektivita konverze krmiva hodnotným srovnávacím měřítkem odhadu celkové ekonomiky chovu. Dodatečnými parametry k dojivosti a příjmu sušiny krmné dávky pro hodnocení skutečné efektivity produkce pak jsou parametry genetiky, plemene, věku, pořadí laktace, fáze reprodukčního cyklu, tělesné hmotnosti, změny tělesné hmotnosti a velikosti těla.
Práce vědeckých pracovníků z Cornell University dokazují, že ke zlepšení celkové konverze krmiva dochází v závislosti na změnách v trávení a vstřebávání živin, utilizaci energie pro produkci, či v závislosti na formě podávaného krmiva (velikost částic, termické a jiné úpravy). Několik vědeckých pojednání v poslední době přišlo s poznatky, že jerseyky mají v tomto ohledu v porovnání s holštýnkami některé anatomické a fyziologické výhody. Počítačem vytvořené modely na Washington State University (WSU) naznačují, že za podmínek produkce v termoneutrální tepelné zóně spotřebuje jerseyská populace o 20% méně krmiva na produkci stejného množství sýru než populace holštýnská. Z počítačových modelů vychází, že jerseyky jsou efektivnější díky vyššímu obsahu tuku a bílkoviny v mléce a nižší tělesné hmotnosti.
Ze statistik USDA vyplývá, že i nadále zůstává v USA holštýnské plemeno dominantní populací dojeného skotu bez výrazných změn. Jerseyky jsou chovány jen asi na 3,5 % chovů.

jersey-cowsSkutečně existuje nějaký rozdíl?
Vědeckých prací, které by porovnávaly energetickou efektivitu krav obou plemen hodnocením v respiratorních kalorimetrech je bohužel málo. Touto metodou se měří spotřeba kyslíku a množství uvolněného oxidu uhličitého a měří se energie uvolněná ve formě tepla. Jeden z mála pokusů byl proveden v Natural Resources Institute v Beltsvillu. V pokusu se zjišťovala energetická bilance krav krmených TMR sestavenou z 50 % objemu a 50% koncentrátu po celou jednu laktaci. Pokus neprokázal rozdíl mezi utilizací energie mezi plemeny v kontrolních částech laktace (49., 154. a 271. den laktace).
U jerseyek bylo o 35 objemových procent méně vlhkých exkrementů než u holštýnek. Tento rozdíl však byl způsoben rozdílnou hmotností krav obou plemen (426 kg J proti 628 kg u H) a tím i odlišným denním příjmem sušiny a vody než rozdílem v účinnosti trávení a absorpcí živin. Pokud byl příjem stravitelné sušiny a celková produkce vlhkých exkrementů vyjádřena na jednotku hmotnosti těla, pak mezi plemeny nebyl patrný rozdíl. Stejně tak některé další polní testy, provedené ve Velké Británii a USA, zaměřené na kapacitu trávícího traktu nezjistily meziplemenné rozdíly.
Samozřejmě že z důvodu větší velikosti a hmotnosti je příjem, ale i mléčná produkce vyšší u holštýnek. Studie University of Connecticut publikovala průměrný příjem sušiny 22,4 kg u H a 16,5 kg u J. Po přepočtu příjmu stravitelné energie na kilogram metabolické velikosti těla byl koeficient mezi plemeny stanoven na 0,75.
V testu provedeném na Ohio State University byla produkce 4% FCM mléka H krav o 6,8 kg mléka vyšší než u J krav. Ani v tomto experimentu se neprokázal rozdíl ve vyprodukované energii mléka na jednotku metabolizovatelné velikosti těla mezi plemeny. Stejně tak dopadla i poslední studie University of Reading porovnávající třetí laktace skupiny J a H krav, která rovněž nezaznamenala průkazný rozdíl mezi produkcí energie z mléka po přepočtu na jednotku metabolizovatelné velikosti těla. Z těchto několika studií lze usuzovat, že produkční kapacita obou plemen je obdobná.
Výzkumníci z University of California hodnotili relativní hmotnost orgánů holštýnských krav v porovnání s krávami jerseyského plemene. Signifikantně rozdílná byla hmotnost kůže a plic. Vzhledem k velikosti těla se předpokládalo, že hmotnost kůže a plic by v daném pořadí měla být vyšší o 27% a o 21%. Rozdíly v relativní hmotnosti jater, mléčné žlázy a gastrointestinálního traktu mezi plemeny byly neprůkazné. Identická relativní hmotnost tkání a orgánů trávícího systému a mléčné žlázy naznačují stejné predispozice jak k příjmu krmiva, tak k mléčné produkci obou plemen.
Statistika průměrné užitkovosti stád publikovaná Animal Improvement Programs Laboratory ukazuje, že průměrná denní produkce 3,8 miliónů krav je 29,6 kg/den s obsahem 3,66% T a 3,08% B. Průměr 244 372 jerseyek je 21,2 kg/den se složkami 4,77% T a 3,64% B.
Nutno podotknout, že složení mléčného tuku holštýnek a jerseyek není identické. Mléčný tuk jerseyek obsahuje vyšší podíl mastných kyselin s krátkým řetězcem syntetizovaných v mléčné žláze a méně MK s dlouhým řetězcem, které se syntetizují v játrech z lipidů z krmiva a z mobilizovaného tělesného tuku. To je důvod, proč mléčný tuk jerseyek je jemnější než mléčný tuk jiných plemen. Současně to také odhaluje největší metabolický rozdíl mezi plemeny.
Efektivita konverze krmiva je obvykle definována jako poměr vyprodukovaného mléka na jednotku krmiva. Jednotlivé výsledky a závěry mnoha polních testů porovnávající efektivitu konverze krmiva obou plemen se zdají poněkud inkonzistentní (viz. tabulka). V těchto studiích bylo vyprodukované mléko vyjadřováno jako na složky nebo tuk korigované mléko eventuelně byla počítána energie vyprodukovaného mléka, zatímco spotřeba krmiva byla vyjadřována jako zkrmená energie nebo čistý příjem energie.

GRT-SO10-jersey-cow-faces-iRozporuplné závěry
Neexistence jednoznačných standardizovaných jednotek pro výpočet účinnosti konverze krmiva samo o sobě stěžuje porovnání jednotlivých závěrů pokusů. Z tohoto důvodu je efektivita produkce jerseyek v tabulce udávána jako procento z efektivity holštýnek. Všechny pokusy byly zjišťovány při intenzívní produkci na směsných krmných dávkách.
Některé výsledky vykazují vyšší efektivitu u holštýnek (o 2 -11 %). Nicméně ostatní experimenty buď rozdíly neshledaly, nebo dokonce přisoudily vašší efektivitu holštýnkám (o 7 – 20 %).
Ve studii provedené v texaské A & M University nezjistily rozdíl mezi efektivitou v první třetině laktace, ale ve druhé byly efektivnější holštýnky.
Na základě recenzí těchto prací nelze vyslovit jednoznačný závěr o energetické efektivitě buď jednoho, nebo druhého plemene. Odpověď nám snad poskytnou další připravované pokusy na měření energetických ztrát jednotlivých plemen.

Volný překlad z HOARD’S DAIRYMAN

Tab. č. 1: Porovnání efektivity konverze krmiva
Zdroj                                    J/H
Blake et al. (1986)           shodné
Blake et al. (1986)           20% nižší
Gybson et al. (1986)       shodné
Oldenbroek (1986)          7% vyšší
Oldenbroek (1988)          2% vyšší
Olson et al. (2010)          8% vyšší
Rastani et al. (2001)       14% nižší
Rodriguez et al. (1997)    7 - 12% nižší
Schwager-Suter (2001)   shodné
West et al., (1990)          11% vyšší

středa, úno 05 2014
Brzký příjem velkého objemu startéru je znakem podvýživy
Obvyklé paradigma u odstavu telat je, že čím dříve tele přijímá velký objem startéru, tím lépe, protože startér je přímo zodpovědný za brzký rozvoj bachoru. Jenomže ve skutečnosti je to naopak indikace stavu, že tele nepřijímá dostatek živin z mléka nebo náhražky pro naplnění svých energetických a živinových potřeb a zoufale hledá jiné, alternativní zdroje živin. Vzhledem k tomu, že bachor telat ještě není vyvinut, nedokáže tele živiny ze startéru plně využít. Energie a bílkoviny v mléce nebo mléčné náhražce, která je ale vyrobena pouze z mléčných produktů naopak telatům dodává snadno přístupnou energii a bílkovinu. Do 3 – 4 týdnu věku není v mléčné náhražce vhodná jakákoli sójová bílkovina. Cílem by mělo dostat do telat objem mléka odpovídající 20ti procentům jejich porodní hmotnosti až do doby, kdy se u nich rozvine schopnost konzumovat dostatečné množství startéru a pak teprve začít proces odstavu. Bohužel, většina komerčních startérů má obsah hrubého proteinu jen na úrovni 17 – 18 %.
Hladina proteinu v sušině plnotučného mléka holštýnského skotu se však pohybuje kolem 27 %. To ovšem znamená obrovský propad v příjmu bílkoviny u většiny komerčních startérů na počátku dostavu, kdy tele není schopno přijmout takový objem startéru, aby svou potřebu proteinu plně pokrylo. Navíc je nutno předpokládat, že účinnost bachorové fermentace malých jaloviček je nesrovnatelně nižší než u vyšších věkových kategorií. Obecně se udává, že by v případě 18 % obsahu proteinu ve startéru mělo tele 3 dny po sobě přijímat 1,8 kg startéru. V případě vysoce kvalitního s obsahem bílkoviny mezi 24 -25 % by stačil příjem na úrovni 1 kg. Pak lze teprve začít proces odstavu.
Mezi výživáři panuje rozšířená obava, že pokud jsou telata krmena velkým objemem mléka nebo náhražky vede to k opožděnému rozvoji příjmu startéru. Tedy, že telata musí mít hlad, aby sama aktivně startér vyhledávala. Ještě jednou však chci podotknout, že brzký příjem startéru je znakem podvýživy a nenaplnění energetických a živinových potřeb telete. Nicméně příjem sušiny nejvíce závisí na tělesné hmotnosti. Telata krmená velkým objemem mléka jsou schopna přirůstat 0,9 kg denně proti 0,3 – 0,4 kilogramovému přírůstku u telat krmených restriktivními programy. Vzhledem k tomu, že telata na velkém objemu mléka přirůstají o tolik více, roste chuť konzumovat větší objem sušiny úměrně zvyšující se hmotnosti těla. Ve věku  4 – 6 týdnů života se spotřeba startéru samovolně zvyšuje, a je pravděpodobné, že proces odstavu může začít ve věku 7 – 10 týdnů.
Proces odstavu z mléčné výživy na 100 % suchého krmiva je ve skutečnosti mnohem složitější. Při navrhování krmného programu pro telata je třeba vzít v úvahu dva důležité faktory. Jedním je schopnost telat přijmout dostatečné množství startéru, které pokryje jejich nutriční požadavky. Druhým je dostatečný rozvoj bachoru, který by dokázal přijaté množství startéru využít. Oba faktory jsou mnohdy zcela ignorovány a odstav se provádí mechanicky jen v závislosti na věku telete.
calf 1Definování kvality startéru
Co určuje, zda je startér kvalitní? Měl by obsahovat minimálně 22% bílkoviny, ale obsah proteinu na úrovni 24 – 25 % je mnohem výhodnější. Zdrojem bílkovin by měla být sójová moučka, která má vhodné složení aminokyselin a je v bachoru vysoce rozložitelná. Bypass bílkovina by ve startéru telat neměla být používána. Při rozvoji bachoru je jeho schopnost využívat bílkovinu omezená, takže co se nevyužije v bachoru, automaticky přechází k absorpci do tenkého střeva. Také musí být k dispozici přijatelná forma škrobu. Často je používána celá kukuřice, ale její škrob není v bachoru snadno k dispozici a má tendenci rozvoji bachoru spíše bránit. Startér by měl být co možná nejkonzistentnější, hlavně co se vlhkosti týče. Telata nemají rády změny v konzistenci a na jakoukoli změnu reagují snížením příjmu sušiny.
Při narození telete je bachor podstatně menší než slez, nemá vyvinutou svalovinu a papily chybí. Bachor je při narození v podstatě sterilní, takže první bakterie, které ho osídlují jsou ty z okolního prostředí. Jedná se však o aerobní bakterie, zatímco bakterie ve fungujícím bachoru krav jsou anaerobní. Takže během vývoje bachoru se postupně populace mění z aerobní na anaerobní. Pro svůj růst vyžadují bakterie kapalné prostředí. Bohužel stále ještě existují chovy, které buď telatům vodu nepodávají, nebo ji nabízejí telatům na mléčné výživě jen ve velmi omezeném množství. To však omezuje růst bakteriální populace v bachoru, která je za rozvoj bachoru nejvíce zodpovědná, dochází tak k opoždění jeho rozvoje. Často jsem si také všiml, že telata s limitovaným přístupem k vodě mají po odstavu vysoký výskyt respiračních onemocnění.
Mnoho chovatelů se mylně domnívá, že proto, že mléko obsahuje téměř 90 % vody, mělo by pokrýt potřebu vody telat. Bez ohledu na to, zda telata sají mléko z cucáků nebo pijí z vědra, při příjmu mléka se mléko čepcobachorovým splavem dostává rovnou do slezu. Potřeba vody v bachoru nutná pro rozvoj bakteriální populace tak není splněna. Pokud je přijímána voda samostatně, nedochází k reflexivnímu vytvoření čepcobachorového splavu a zůstává nějakou dobu v bachoru. Vysoké procento telat bude pít vodu, přestože je krmeno velkým objemem mléka. Mnoho pokusů jasně prokázalo skokový nárůst příjmu startéru, pokud je k dispozici voda ad libitum již v období čistě mléčné výživy. Tím se urychluje bachorový vývoj a zvyšuje se tempo růstu telat.
Jak již bylo výše zmíněno, musí startér obsahovat snadno dostupné zdroje škrobu. Pokud je škrob fermentován v bachoru, je z něj ve velkém množství produkována kyselina máselná. Výzkumy prokázaly, že právě kyselina máselná má na rozvoj papil bachoru největší vliv. Bachorové papily jsou nezbytné pro absorpci těkavých mastných kyselin, které se v bachoru produkují během procesu fermentace. Tyto kyseliny jsou pro skot důležitým zdrojem energie, ale špatně vyvinutý bachor je nemůže efektivně absorbovat, což může mít závažný důsledek – vznik bachorové acidózy. Kukuřice, která je ve startérech telat nejčastějším zdrojem škrobu může být použita v různých formách. Hydrotermicky upravené vločky mají škrob nejdostupnější. Jejich nevýhodou je velká křehkost, takže se drolí na malé části a dochází k nadměrným ztrátám. Klasické vločky jsou silnější, ale je pro telata stále snadné je rozmělnit a ztráty jsou nižší. Některé startéry obsahují kukuřici celou, ze které není škrob pro telata přístupný. Studie prokázaly, že rozvoj bachorů telat krmených celou kukuřicí je pomalejší v porovnání se skupinami telat s jinou formou podávaného kukuřičného zrna. Proto je lépe se celému kukuřičnému zrnu vyhnout. Některé startéry také obsahují malé množství ječných vloček, které jsou zdrojem škrobu dostupného dříve než kukuřičný škrob.
Startéry jsou dodávány ve třech formách, vločkované, granulované a sypké. Mačkané vločky by měly být preferovány hned z několika důvodů. Jsou pro telata chutnější a výsledkem je vyšší příjem sušiny než z jiných forem. Dalším důvodem je lepší stimulace stěny a svalstva bachoru.
Na velikosti záleží
Někteří chovatelé se obávají, že pokud telata nemají nějaký objem k přežvykování, nebude se stěna a svalovina bachoru dostatečně rozvíjet. Pokusy však jasně prokázaly, že strukturované startéry sami o sobě zaručí dostatečnou stimulaci a rozvoj bachoru. Současně však testy potvrdily, že na velikosti částic záleží. Největší procento startérů má průměr granule 8 mm. Lepší by však bylo mít velikost 12 mm. U porovnávacích testů byl u vločkovaných startérů až o 15% vyšší příjem sušiny než u granulí. Nejméně telaty preferovanou formou je sypký startér.
Počátek odstavu musí být v synchronizaci s vývojem bachoru. Na internetu je možno najít obrázky dobře vyvinutých bachorů 4 týdenních telat. Tato telata ale rozhodně nepřijímala 20 % své hmotnosti mléka denně a byla v podstatě hlady nucena hledat živiny nutné k přežití z jiných zdrojů. Trvám si na tvrzení, že brzký příjem velkého množství startéru znamená, že takové tele nepřijímá dostatek energie a živin z mléka pro uspokojení potřeb záchovy a růstu.
Vzhledem k tomu, že v této době, kdy telata začnou konzumovat startér, není bachor ještě dobře přizpůsoben fermentaci, je jen velmi malá část živin a energie využita a absorbována. Telata tedy z omezeného množství mléka a špatně stravitelného startéru nemohou využít svůj genetický potenciál k růstu. Přestože tedy může být v některých případech bachor ve 4 týdnech věku rozvinut, tele stále dobře neprospívá a jeho imunitní systém nedostává dostatečné množství živin pro správné fungování.
Jestliže tele od svého druhého týdne života do sebe dostane 20% své porodní hmotnosti mléka, roste dostatečně a s tím jak roste, současně se automaticky začne zvyšovat příjem startéru. Jakmile dosáhnou hmotnosti, kdy potřebují více živin, odpovídajícím způsobem se zvedá spotřeba startéru. Telata většinou konzumují odpovídající množství méně kvalitního startéru (1.8 kg startéru o 18 % bílkovin) mezi 7. – 10. týdnem života (nebo 0,9 kg velmi kvalitního startéru o 24 – 25% bílkovin).
Nejlépe je po odstavu nekrmit žádný objem po dobu 7 – 14 dní, aby se dále rozvíjela schopnost bachoru fermentovat škrob na butyrát. Je důležité u těchto telat denně kontrolovat individuální spotřebu startéru.
Tradiční programy odstavu mají za cíl odstavit tele ve specifickém věku. Tomu je podřízeno limitní dávkování mléka nebo náhražky v určitém věku, aby tele bylo donuceno začít přijímat startér. Mnohdy jsou telata jen jeden týden na redukovaném množství a hned pak jsou odstavena.
Problémem této metody je nedostatek času pro rozvoj bachoru před odstavem. Telata jsou nucena přijímat více startéru pro pokrytí svých energetických potřeb, ale nemají k tomu uzpůsobený bachor, který zatím nedokáže fermentovat přijaté množství. U těchto telat pak dochází k rozvoji bachorové acidózy a rohovatění rostoucích bachorových papil.
calf 2Mléčné krmné automaty
V posledních letech roste povědomí o nutnosti zvýšit denní množství mléka v dávce telat. Z tohoto důvodu došlo ke zvýšení počtu krmných automatů na farmách. Bohužel však mnoho z nich je od výrobců dodáváno se složitými přednastavenými množství mléka, které každé tele může v tom kterém týdnu života vypít.
Nejrozšířenější je systém, kdy se teleti postupně zvyšuje denní limit mléka, dokud nedosáhne nějaké předem dané úrovně a pak je množství postupně redukováno, aby se tele nutilo začít přijímat startér. Většina je naprogramována k odstavu ve věku 8 týdnů. Znovu zmiňuji, že tento systém nutí tele přijímat více startéru než je schopno strávit.
Největším problémem u krmných automatů je, že při skupinovém ustájení telat není přehled o denní spotřebě startéru každým teletem. Když pak program začne telatům množství mléka omezovat, některá telata před odstavem nepřijímají adekvátní množství startéru pro naplnění živinových a energetických potřeb. Důsledkem je výskyt telat s nízkým přírůstkem a vysokým výskytem respiračních onemocnění po odstavu. V mnoha případech byly stávající stáje vybaveny krmným automatem, což umožnilo zvýšení ustajovacích míst bez toho, že by se do úvahy vzala nedostatečná kapacita starého ventilačního systému. V těchto stájích pak dochází ke zvýšení výskytu respiratorních onemocnění a vyšší mortalitě.
Některé chovy v chladnějších klimatických podmínkách rozvinuly systémy zkrmování okyseleného mléka. V těchto případech mají telata k mléku ad libitní přístup. Nižší pH okyseleného mléka vede ke snížení příjmu mléka na jedno napití, ale je to kompenzováno stálým přístupem a vyšší frekvencí pití.
Tato telata většinou velmi rychle rostou, ale opět nastává problém při odstavu. Telata jsou ustájena skupinově, před odstavem je jim množství mléka redukováno a některá zase nepřijímají dostatečné množství startéru, protože individuální příjem nemůže být sledován.
Tradiční systémy krmení telat na úrovni příjmu 10% porodní hmotnosti mléka na kus a den jsou diety na hranici hladovění a v době chladného počasí nebo tepelného stresu často vedou ke ztrátě hmotnosti a zvýšenému výskytu respiračních onemocnění. Jednoduchým cílem by mělo být zdvojnásobení porodní hmotnosti ve věku 8 týdnů.
Pokud budete brát do úvahy tyto myšlenky, lze navrhnout program odchovu telat, kdy lze dosáhnout vynikajícího přírůstku bez zvýšeného ukládání depotního tuku, mít zdravější telata, nižší incidenci onemocnění menší procento mortality telat, výsledkem jsou jalovice, které dosáhnou mnohem dříve odpovídajícího tělesného rámce, nižší věk při prvním otelení a schopnost produkovat více mléka.
Zlepšením výživy jaloviček v počátečních obdobích jejich života povede k vyšší dlouhověkosti a tím vyšší celoživotní produkci. Úspěšný odstav je významnou investicí do produktivity a ziskovosti každé mléčné farmy.
Robert B. Corbett
autor je výživářským poradcem společnosti Dairy Health Consultation v Spring City (Utah, USA)
volný překlad z HOARD’S WEST 12/2013
úterý, úno 11 2014
Předčasný odstav telat nepomůže ani jim ani Vám
Během posledních deseti let byla většina výživářských pokusů zaměřena na tranzitní období krav. Odborníci na výživu, veterináři i poradci chovů se na toto období více zaměřili a chovatelé do svých manažerských rozhodnutí implementovali celou řadu nových myšlenek, aby zlepšili toto z výživářského pohledu složité období.
Celý mléčný průmysl si je vědom důležitosti dobrého managementu tohoto období, jehož výsledkem je snížení výskytu infekcí, metabolických dysfunkcí, dobrý start laktace a tím i vysoká mléčná produkce na laktaci, která má hlavní dopad na celkovou ekonomiku chovu. Trošku však se pozapomnělo, že stejně náročným a složitým životním obdobím prochází i odstavovaná telata při přechodu z mléčné výživy na rostlinnou výživu, kdy jsou nucena přizpůsobit svůj trávicí trakt tak, aby byla schopna uspokojit svoji potřebu energie a nutričních látek pro záchovu a růst z jádra a objemu.
Odstav telat je ovlivněn managementem a výživou už v době, kdy jsou telata krmena pouze mlékem.
Posledních 60 let bylo krmné doporučení jednoduché, 2x denně 2 litry mléka. Když se poprvé objevila mléčná náhražka, bylo to z důvodu, aby chov mohl prodávat více mléka a méně se jej zkrmilo telatům. Z toho je zcela jasné, že náhražka muselo být levnější než mléko, také měla nižší obsah živin.
Vzhledem k tomu, že si už nikdo moc neuvědomoval, kolik mléka ve skutečnosti je tele schopno od matky vypít, pokračovalo se i s mléčnou náhražkou v doporučení krmit 2x denně 2 litry. Láhve, které se pro krmení telat vyráběly, byly automaticky 2 litrové a nejobvyklejší objem lahví dnes jsou stále 2 litry.
Obvyklý obsah proteinu v dnešních náhražkách je okolo 20% a stejně tak tuku je +/- 20 %, z toho důvodu jsou často označovány jako 20:20. Ale sušené mléko holštýnských krav má poměr 27 % proteinu k 30 % tuku. Náhražka je běžně ředěna v poměru 1:8 – 9. Protože sama náhražka má sušinu 95% je výsledná sušina ředěné náhražky 11,86 – 10,55 %. Pro porovnání průměrná sušina holštýnského mléka je 12,5 %.
Porovnejme také množství proteinu a tuku z náhražky 20:20 v porovnání s nativním mlékem. Náhražka 20:20 má v sušině 0,19 kg bílkoviny a 0,19 kg tuku, sušina mléka však obsahuje 0,285 kg bílkoviny a 0,317 kg tuku. Podtrženo sečteno, mléko má o 50 % více bílkovin a o 67 % více tuku než náhražka 20:20!
Není tedy žádným překvapením, že pokud chovatel přejde z náhražky na krmení mlékem, vidí jasné zlepšení v růstu a zdravotním stavu telat.
Americká rada pro výzkum (NRC) publikuje normy potřeby živin dojného skotu. Rovněž publikuje počítačový program, který pomáhá výživářům hodnotit krmné dávky a odhadovat potenciální růst z přijaté energie a bílkovin. Pokud do tohoto programu pro holštýnské tele zadáme 2x denně 2 litry klasické náhražky 20:20 a teplotu prostředí na úrovni 20 oC, vychází nám, že toto množství dává teleti předpoklad přírůstku na úrovní 0,35 kg denně z proteinu a stejnou úroveň z energie. Pokud však poklesne teplota prostředí na 3 oC, je výsledkem místo přírůstku ztráta tělesné hmotnosti.
Není proto nic překvapivého, že v případě poklesu teploty prostředí zaznamenáváme u telat ztráty na hmotnosti a vyšší výskyt respiratorních problémů při krmném programu 2x denně 2 litry náhražky.
V případě, že by tele sálo od matky, přijímalo by mléko asi 10x denně a přijalo by okolo 20% své tělesné hmotnosti mléka. Takže předpokládáme-li hmotnost telete 40 kg, pak 20 % odpovídá 8 litrům mléka. To je dvojnásobek na farmách krmného množství mléka.
Holštýnské tele by mělo přijmout okolo 320 g bílkoviny denně, v porovnání se zhruba 130 g, které dostane při restriktivním programu zkrmování odpadního mléka nebo dokonce jen s 86 g z náhražky 20:20. Tato bílkovina je nezbytná pro dostatečný růst telete a naplnění svého genetického potenciálu.
S tukem je to stejné dvojnásobné množství přijatého tuku dává teleti dostatek energie pro různé systémy těla, ale hlavně pro rozvoj imunitního systému. Tato energie je rovněž nezbytná pokud je teplota prostředí nižší pro udržení vlastní tělesné teploty a udržení tělesného růstu.
Je tedy zřejmé, že krmný program pro telata musí být modifikován tak, aby v dávce byl vyšší obsah bílkoviny i energie, pro kontinuální růst a dobrý zdravotní stav bez ohledu na momentální teplotu okolního prostředí. Množství živin může být zvýšeno zvětšením objemu podávaného mléka, zvýšením počtu napájení nebo zvýšením sušiny podávaného nápoje.
Zařazením některého z výše uvedených doporučení nebo jejich kombinací dochází ke znatelnému zlepšení v oblasti kondice a zdraví odchovávaných telat během několika týdnů.

calfKolik a jak často?
Je samozřejmé, že méně nákladné je zkrmovat odpadní mléko. Je však důležité takové mléko pasterizovat aby se snížila bakteriální zátěž a snížil se negativní dopad vysokého bakteriálního znečištění na gastrointestinální trakt telat.
Tele by mělo co nejdříve po narození dostat 10% své porodní hmotnosti kvalitního kolostra. Rovněž se doporučuje do 8 hodin po prvním napojení podat druhou dávku kolostra v objemu 5 % porodní hmotnosti. Vysoce kvalitní mlezivo obsahuje alespoň 50 gramů imunoglobulinu (IgG) v litru a má nízké bakteriální znečištění (pokud možno pod 10 000 v ml a méně než 1 000 koliformních baktérií v ml. V případě potřeby je možno kolostrum podávat během prvních 2 – 3 krmení. Běžnou praxí je zkrmování nezralého mléka po dobu celého prvního týdne života telete.
Tele by mělo dostat 15% své tělesné hmotnosti první týden života. To odpovídá 2x denně 3 litrům mléka na průměrně velké tele. Počátkem druhého týdne by toto množství mělo být zvýšeno na 20 % tělesné hmotnosti telete. A toto množství by mělo být podáváno po celou dobu, než se tele navykne na příjem dostatečného množství startéru a započne odstav.
Také je možné zvýšit sušinu mléka zahuštěním mléčnou náhražkou. Dnes jsou již speciálně vyráběny komerční produkty právě určené k přidávání k plnotučnému mléku. Mají obvykle výrazně vyšší obsah bílkoviny než tuku. Pokud se však k tomuto kroku rozhodneme, je velmi důležité pečlivě sledovat výslednou sušinu roztoku refraktometrem.
Sušina může být zvýšena až na 15 % bez nebezpečí vzniku průjmu telat. Při vysoké úrovni managementu a adlibitním přístupu k pitné vodě, pak lze sušinu zvýšit až na 18 %. Důležité je, aby zvýšení sušiny nebylo skokové, ale bylo prováděno maximálně po 2 % bodech u telat krmených mlékem nebo náhražkou kde se předpokládá sušina mezi  11 – 12 %. Něco jiného je, pokud začneme podávat zahuštěné mléko nebo náhražku ihned po kolostrálním období, protože sušina kolostra je okolo 24 %.
Samozřejmě lze stejného dosáhnout jen pomocí mléčné náhražky. Je však obtížné dostat do telete dostatečné množství proteinu a tuku pro dosažení maximálního růstu mléčnou náhražkou 20:20. U tohoto důvodu se na trhu začínají objevovat produkty s výrazně vyšším obsahem proteinu (2- až 28 %) a více méně nezměněným obsahem tuku (15 až 20 %).
Vyšší úroveň proteinu umožňuje teleti rychlejší růst kostry a svaloviny bez toho, že by tele bylo příliš vysoko v kondici a současně je teleti poskytnuto dostatečné množství tuku pro udržení tělesné teploty, růst a rozvoj imunitního systému.
Pokusy ukazují, že vyšší obsah tuku v mléce potlačuje chuť k příjmu potravy a odrazuje telete od příjmu startéru. Doporučuje se také zvýšit procento sušiny v podávané náhražce na 15 % nebo více, aby byly lépe naplněny nutriční požadavky telete. Vyšší hladina proteinu v krmné dávce zvyšuje konverzi krmiva, čímž se ve výsledku snižuje množství náhražky na kilogram přírůstku.
Zvýšit příjem živin je také možné častějším napájením telat. Pokud jsou k napájení telat použity láhve, je velmi obtížné zvýšit příjem živin, bez zvýšení počtu napájení. Na trhu jsou již třílitrové lahve, které umožňují zvýšit příjem na 6 litrů denně při napájení 2x denně, to je ale stále pouze 75 % doporučeného objemu mléka.
Samozřejmě zvýšení počtu napájení by bylo nejjednodušším řešením, které by i pro telata bylo vhodnější, jenže v tomto případě se výrazně zvyšují pracovní náklady, což je asi největší překážkou zavedení tohoto opatření.

Kdy odstavovat?
Další zažité paradigma týkající se tradičních restriktivních programu krmení mléčných telat je tvrzení, že čím dříve je tele z mléka odstaveno, tím lépe. To se do praxe zavedlo z několika důvodů. Prvním důvodem je hledisko finanční, kdy krmení mlékem je nákladnější než krmení objemnými krmivy. Druhým důvodem je všeobecné přesvědčení, že tele má více problému s infekčními onemocněními, dokud je na mléčné výživě. Dalším důvodem je zkreslený pohled na ekonomiku jalovic. Náklady se do výroby promítají, aniž by byl vidět nějaký efekt do doby, kdy se jalovice otelí.
Když se počítají náklady na odchov jalovic, je obvyklé, že jsou vyjadřovány jako náklady na kus a den. Nicméně, pokud by se náklady vyjadřovaly jako náklady na kilogram přírůstku (protože rámec a hmotnost podmiňují věk při prvním připuštění stejně jako dostatečnou velikost rámce při prvním otelení) nevycházejí restriktivní programy ekonomicky dobře. Zkrmováním vysoce kvalitních krmiv, zvláště v období mléčné výživy jsou náklady výrazně efektivněji konvertovány na kilogram přírůstku, což náklady na jednotku přírůstku snižuje.
Co se týče průjmových onemocnění je u telat nejrizikovější období ve stáří 7 – 12 dní věku. V tomto věku jsou nejčastějšími původci průjmů Rota a Corona virusy a Cryptosporidia. Respiratorní problémy se spíše vyskytují u telat ve věku okolo 1 měsíce, což přesně odpovídá věku, kdy většina krmných programů začíná s redukcí množství podávaného mléka. To tele stresuje a nedostatek živin a energie teleti oslabuje jeho imunitní systém, který nezvládá nápor respiračních patogenů. Navíc, v tomto období se telata na klasických restriktivních programech dostávají do negativní energetické bilance, což se na imunitním systému rovněž musí projevit. Polní test z Cornell University zjistil, že jalovičky ošetřené v tomto věku byť jen jednou dávkou antibiotik (obvykle po infekci dýchacích cest) nadojí v průběhu první laktace o 493 l mléka méně.
Bohužel hlavním cílem mnoha chovů je odstavit telata co nejdříve a odchov provést co možná nejlevněji. Ale hlavním cílem odchovu by mělo být odchovat silné a zdravé jalovice pro obnovu stáda, které měly správnou výživu a mohou tak maximalizovat svůj genetický potenciál, což se zásadně promítne do ekonomiky chovu. Správně odchované jalovice je možno zapouštět dříve a dříve začínají první laktaci.
Četné testy naznačují, že vyšší úroveň stádia mléčné výživy telat může ve výsledku znamenat až o 770 l vyšší první laktaci. Bonusem je že tato vyšší užitkovost se promítá i do dalších laktací.
Ve zkratce řečeno, časný odstav má nepříznivý vliv na zdraví a růst telat, jakož i na jejich budoucí schopnost produkce mléka. Chovy, které zavedly programy krmení telat poskytující úroveň výživy zvířat, zaznamenaly obrovský posun ve zdravotním stavu telat. Nebyly výjimečné chovy, kde mortalita mléčných telat dosahovala 5 %. Chovy, které restriktivní programy opustily, dosahují mortality do 1 %. Rovněž je u nich výrazně menší počet telat, která musí být z nějakého důvodu léčena a často se veterinární náklady snížily o 80 %
Robert B. Corbett
autor je výživářským poradcem společnosti Dairy Health Consultation v Spring City (Utah, USA)
volný překlad z HOARD’S WEST 11/2013
pondělí, úno 17 2014
Jednoduchými praktikami lze zvýšit procento přežití a zlepšit prospívání telat i po velmi těžkém porodu.

Víte, kolik telat jste ztratili na úkor těžkých porodů minulý rok? Mohla některá z nich přežít? Zhruba 30% porodů vyžaduje nějakou formu asistence a přibližně 1 z 10 telat při těchto porodech uhyne v důsledku slabých děložních kontrakcí a tím i dlouhé doby porodu nebo v přímé návaznosti na komplikace obtížným porodem zapříčiněných. Přeživší telata jsou pak vystavena vyššímu riziku výskytu onemocnění a úhynu před odstavem.
K nejdramatičtějším fyziologickým změnám v životě jedince dochází v průběhu porodu a neschopnost přizpůsobení se organismu těmto změnám má často za následek smrt. Třemi jednoduchými praktikami však lze úmrtnost v souvislosti s těžkými porody či porodními komplikacemi podstatně redukovat:
1.    Stimulace dýchání
2.    Udržování tělesné kondice
3.    Zvýšení objemu tělesných tekutin podáním dostatečné dávky kolostra

První nádech
Telata se rodí s nízkým obsahem kyslíku a vysokým obsahem oxidu uhličitého v krvi. I běžně probíhající porod může vést ke stavu, který se nazývá porodní asfyxie. Ta nastává k okamžiku, kdy dojde k přerušení dodávky kyslíku krví z pupečníku, ale tele nezačne dýchat. Po porodu by se tele mělo reflexívně nadýchnout, nafouknout plíce a dýcháním iniciovanou výměnou plynů zvýšit hladinu kyslíku a snížit hladinu oxidu uhličitého v krvi. Vysoká hladina oxidu uhličitého v krvi vede k respiratorní acidóze a hraje hlavní roli při stimulaci dýchání. Při těžkém porodu dochází k výraznější asfyxii a respiratorní acidóza se stává mnohem závažnější. Navíc při sníženém obsahu kyslíku v krvi probíhá v tkáních anaerobnímu metabolismu, což má za následek metabolickou či laktátovou acidózu. Hlavním klinickým projevem acidózy je útlum centrální nervové soustavy v praxi někdy označované jako syndrom slabého telete nebo expresívněji syndrom blbého telete.
Tento útlum má za následek sníženou fyzickou aktivitu telete, může opozdit postavení telete nebo mu může v postavení zcela zabránit. Kromě snížení tělesné aktivity dochází ke snížení svalového třesu, kterým si tele vytváří tělesné teplo. Důsledkem jsou vyšší tepelné ztráty a podchlazení. V tomto stavu pak tele není schopno přijmout mlezivo. Nebo v případě, kdy je teleti podáno mlezivo sondou nedojde k účinnému absorbování imunoglobulínů nezbytných pro nastartování imunity telete.
Podchlazení a nedostatek fyzické aktivity ve svém důsledku nevede jen k selhání mechanizmů, které by kompenzovaly acidózu, ale obvykle vede i k následkům mnohem závažnějším, které vedou ke smrti telete. Maximalizace funkce plic je klíčem k řešení respirační acidózy a centrálního nervového systému novorozených telat. Jakmile se normalizuje funkce plic, je oxid uhličitý z krve odstraněn a tělo je dostatečně zásobeno kyslíkem. Plíce se musí nafouknout vzduchem a rozšířit aby mohlo započít dýchání. Prvotní nafouknutí plic je možno přirovnat k nafouknutí balónku, první nadechnutí je velmi obtížné, postupně jak se objem vzduchu zvyšuje, se dýchání stává jednodušším. Stimulace a podpora dýchání telete může být provedena mnoha způsoby. Mezi nejčastější patří uvedení telete do stenární polohy (do sedu), stimulace nozder slámou nebo podobným materiálem nebo energickým třením telete v hrudní oblasti. Nejúčinnější pomocí je však použití resuscitátoru k prvotnímu nafouknutí plic nebo zavedení endotracheální trubice s pozitivní tlakovou ventilací, medikace léky (doxapram) nebo podání kyslíku.
Jednotky k podpoře dýchání nebo respirátory mají pojistné ventily, zabraňující poškození plic velkým tlakem. Délka podpory dýchání je individuální, některým telatům stačí pouze několik mechanických nafouknutí plic, jiné potřebují podporu delší. Rovněž je možné napojení telete na kyslíkovou bombu pomocí gumové hadičky a intranazálního katetru. Doporučený průtok kyslíku je okolo 2 – 4 litrů za minutu. Doba podávání závisí od individuálních reakcí telat na takovou to stimulaci.

porodyZajistit teplo
Novorozená telata zvyšují svou tělesnou teplotu generováním tepla, jednak metabolickým rozkladem tukových rezerv a jednak fyzickou aktivitou (svalový třes). Teplo vzniklé svalovým třesem je z největší části zodpovědné za největší část uvolněného tepla. Podchlazení nebo tělesná teplota pod 37 oC se vyskytuje až u 25 % narozených telat. Telata po těžkých a prolongovaných porodech mají vyšší tepelné ztráty a nižší tělesnou teplotu. Vzhledem k jejich respiratorní acidóze a snížené tělesné aktivitě by neměly mít tělesnou teplotu pod 38 oC. Tělesné ztráty se u telat vyskytují z několika důvodů. Ve většině případů je okolní teplota prostředí nižší než tělesná teplota telete což má za následek tělesné ztráty konvekcí. Telata také ztrácí teplo vedením přes chladné podložky, na kterých leží. Další formou ztráty tělesného tepla je odpařování z mokrého povrchu těla telete. Termoregulaci můžeme snadno podpořit prostým vysušením telete věchtováním slámou, kdy současně podpoříme dýchání telete. Dále tele podesteleme dostatečným množstvím suché slámy, čímž výrazně snížíme jeho tepelné ztráty. U velmi podchlazených telat se můžeme o záchranu pokusit lázní v teplé vodě. Telata mohou potřebovat s termoregulací pomoci až do 24 hodin po porodu.

Kolostrum je základ
Poté co se normalizuje dýchání, nejdůležitějším faktorem pro přežití telete, je podání vysoce kvalitního kolostra. Kolostrum je mimo jiné prvotní tekutinou, která po vstřebání zvyšuje objem krve a tím zlepšuje krevní oběh a snižuje acidózu. Kolostrum je důležitým zdrojem energie protože se podává ohřáté na teplotu 38 oC pomáhá udržet tělesnou teplotu.
Implementací těchto tří, relativně jednoduchých postupů do praxe, lze snížit negativní dopady těžkých porodů na přežitelnost telat.

Jason E. Lombard, a Frank Garry
volný překlad z HOARD’S DAIRYMAN 1/2014

Z posledních chovatelských akcí

Aktuální Novinky

cerno_novinky_2_2017