Překlady článků (9)

pondělí, pro 01 2014

V poslední době se tranzitním obdobím krav zabývalo mnoho studií.

středa, bře 26 2014
Sledování hrajících se telat není jen zábava, můžeme se hodně dozvědět o zdraví, pohodě a welfare telat v jejich současných podmínkách ustájení.
Často přehlíženým a opomíjeným, přesto však velmi důležitým indikátorem zdraví a pohody holštýnských telat je sledování jejich etologických projevů. Telata mají dva druhy „herního“ chování: lokomoční a sociální. Lokomoční projevy zahrnují běh, klus, cval, vyhazování a kopání bez interakce mezi ostatními telaty a to zejména pokud jsou ustájeny individuálně. Přestože telata nemají při takovém ustájení přímý kontakt, často můžeme tyto lokomoční projevy pozorovat paralelně prováděné u více telat současně.
Sociální hry mohou telata provozovat, pokud jsou ustájena skupinově. Mezi sociální hry zahrnujeme veškeré aspekty pohybových her ve dvojicích nebo skupinách doplněné o trkání a šťouchání se hlavou. Někteří etologové do těchto her zahrnují i válení se v podestýlce, trkání do hrazení kotce, třesení hlavou, skoky a pády a další pohybové projevy.
Hry jsou obecně považovány za projev dobrých životních podmínek telat, protože telata mají motivaci si hrát pouze v momentě, kdy jsou naplněny jejich základní potřeby a mají dostatek další energie. Základní potřeby telat zahrnují výživu, prostor na odpočinek a nepřítomnost bolesti nebo nemoci. Studie ukazují, že za lepší úrovně výživy si telata hrají více. Naopak při horší úrovni výživy se herní projevy telat vytrácí. Během nemoci mizí úplně, telata pravděpodobně šetří energetickými rezervami a projevy omezují na pohyb, který je nezbytný pro přežití. Protože se herní chování vyskytuje pouze při dobrém zdravotním stavu, může být jeho absence prvním příznakem zdravotní nepohody telat. Denní sledování běžného dovádění telat se tak může pro cvičené oko stát nástrojem k prvotnímu odhalení zdravotních komplikací a tím i včasnějšímu zahájení léčby.

Proč je hra tak důležitá?
Dovádění a hry pomáhají telatům vyrovnat se se stísněným prostorem svého ustájení. Pokud je toto chování z jakéhokoliv důvodu omezeno, je u telat vyšší pravděpodobnost vzniku stereotypního chování, což je jasný indikátor špatného welfare. Způsoby chování jako jsou olizování těla, zdí nebo hrazení nebo rolování jazyka jsou stále se opakující neúčelné pohyby a jsou jasným příznakem frustrace a psychické deprivace telat. Hry naopak pomáhají zvířatům reagovat na nové podněty a pomáhají jim se vyrovnávat se stresujícími situacemi. Učí je, jak se v budoucnu vypořádat s novými situacemi a jak čelit stresu z přehánění, vážení nebo jiných pro ně matoucích situací. Jedna ze studií prokázala, že telata z ustájení na omezeném prostoru pro hry, reagují na hlasité zvuky nebo nové osoby vstupující do stáje s mnohem větším úlekem a pod mnohem větším stresem. Adaptivní výhody plynoucí z her jsou důležité hlavně pro dojný skot, protože ten zažívá za celý život mnohem více stresových situací. Začíná to odstavem, učí se přijímat krmivo upoutání headlokem, podstupují inseminační úkony, porod, stresuje je první vstup do dojírny, poutání v paznehtářských klecích, procházení brodícími vanami a jsou vystaveny mnoha dalším, na zvířecí psychiku náročným, situacím. Krávy se také musí vyrovnat s obměňujícím se ošetřujícím personálem podniků, změnám ve stájích nebo výbězích.

Kdy a jak často sledovat
Jednou z běžných vědeckých metod pozorování chování je sledování chování ve volném prostoru. Na otevřeném prostranství je zvíře samozřejmě mnohem aktivnější než ve stísněném prostoru. Samozřejmě nelze telata volně pouštět po farmě, ale pokud na teletníky navazují výběhy, do kterých jsou telata vypouštěna jen na omezenou dobu, je právě vypuštění do výběhu ideálním časem kdy sledovat chování telat.
Sledujte je tedy právě v době, kdy jsou v daný den vpuštěna do výběhu. Pro telata je právě otevřený prostor signálem pro začátek her. Běhají po výběhu, kopou kolem sebe, bučí a socializují se v hierarchii skupiny.
U telat bez možnosti výběhu jsou hry nejčastější v době zakládání krmiva nebo při nastýlání kotců. V tuto dobu jsou také zaznamenávány příklady paralelního chování mezi telaty ustájenými v boudách.
To že je pohybová aktivita u telat důležitá a hraje svou roli při včasném odhalování zhoršení zdravotního stavu, vyústilo v roce 2012 k vývoji technologie elektronického systému vyhodnocování pohybu telat pomocí akcelerometrů připevněných k zadní noze telat. Uvidíme, zda se z vědecké studie jednou vyvine běžně využívaný systém, jakým jsou pedometry u krav.

Nástroj pro hodnocení
Přítomnost nebo nepřítomnost hravého chování telat je jednoduchým a nenákladným způsobem jak zhodnotit kvalitu ustájení, welfare zvířat a strategii managementu odchovu. Jedna z posledních studií zabývající se výživou telat mimo jiné poukázala na skutečnost, že telata krmená denně 6 l mléka si hrála výrazně méně, než ta, kterým bylo v pokusu dopřáno denně 12 l mléka. Z toho jednoznačně vyplývá, že pro hry musí mít tele dostatek energie a bude se takto projevovat jen při dostatečné úrovni výživy. Takže pozorování chování nám dává nejen představu o pohodě, zdravotním stavu, ale i o tom, zda námi zvolená strategie krmení je v daných podmínkách dostatečná.
Dostatek prostoru je dalším faktorem managementu, který chování telat podstatně ovlivňuje. Testy ukazují, že pěti týdenní telata ustájená ve skupinách v kotcích s prostorem 0,9 – 1,2 m2 na kus „volnočasové“ chování vykazují, zatímco telata z kotců 0,4 – 0,7 m2 na hraní již prostor nemají.
Hravé projevy telat můžeme rovněž použít pro odhad bolestivosti procedur na telatech páchaných a současně pro vyhodnocení účinnosti technik snižování bolesti. V jedné studii například výzkumníci sledovali a vyhodnocovali chování telat po odrohování s nebo bez prostředků tišících bolest. Telata byla rozdělena náhodně do tří skupin – odrohované bez tišení bolesti, odrohované s medikací tišícími prostředky a skupina, u kterých bylo odrohování pouze naznačeno, aby telata prošla stresem z odchytu a fixace. Není asi velkým překvapením, že neodrohovaná telata si „hrála“ nejdříve a nejdéle naopak nejkratší dobu v následujících dnech touto aktivitou trávila odrohovaná skupina bez podaných tišících léků.
Výsledky jasně ukázaly, že podáním analgetik, lze výrazně zmírnit telatům diskomfort po odrohovacím zákroku. Pozorováním aktivity telat po jednotlivých bolestivých zákrocích jako je odrohování nebo kastrace lze vyhodnotit míru bolesti a dle toho po těchto zákrocích nasazovat analgetika.
I taková, na první pohled jasná ztráta času, jako je pozorování dovádějících telat, se tak může stát pro cvičené oko jednoduchým nástrojem pro hodnocení zdraví, úrovně výživy a kvality ustájení telat. Na základě těchto pozorování lze přijímat v chovu rozhodnutí pro změny, které povedou ke zvýšení welfare odchovávaných jaloviček.

Autoři: C.A. Kurman – postgraduální student a P.D. Krawczel – asistent na katedře zootechniky The University of Tennessee v Knoxville
volný překlad z HOARD’S DAIRYMAN 3/2014

úterý, úno 25 2014
Díky hlubšímu porozumění slizničnímu systému by se na trhu mohly objevit úplně nové systémy vakcín pro novorozená telata
Podpora zdraví novorozeného telete je významnou investicí do budoucí hodnoty a produktivity telete. Správná výživa a prevence infekčních onemocnění jsou klíčovými prvky efektivních programů odchovu telat. Můžeme ale udělat ještě víc pro minimalizaci rizika infekčních onemocnění v prvních týdnech života telete? Efektivní zdravotní program začíná už vakcinací krávy během březosti. Nejdůležitějším krokem je pak zajištění pasívní imunity prostřednictvím mleziva do 12 hodin po porodu. Existují však rizikové faktory, které mohou znemožnit nebo omezit přenos imunitní ochrany z kolostra. V takovém případě může být očkování nejefektivnější metodou snížení rizika infekčních onemocnění během novorozeneckého telecího období.

Dělali jsme to špatně
V odborných kruzích převládl názor, že vakcinace není u novorozených telat příliš účinná. Tento zažitý názor vychází z vědeckých pozorování účinnosti intramuskulárně nebo subkutánně aplikovaných vakcín. Studie ukazují, že mateřské protilátky cirkulující v krvi novorozených telat mohou interferovat s vakcinační odezvou, zvláště v případech kdy je použita vakcína, s živým, oslabeným virem. Mateřské protilátky mohou takové vakcíny neutralizovat nebo zničit před tím než by viry mohly vyvolat imunitní odpověď. U jiných typů vakcín sice imunitní systém telete reagoval, ale imunitní odpověď nezajistila dostatečně silnou ochranu. Z toho bylo interpretováno, že ochranné vakcinační programy je třeba u telat odložit do věku 2 – 3 měsíců, kdy poklesne hladina mateřských protilátek v krvi a dochází k vyzrávání imunitního systému telete.

vakciny calf bZáleží na aplikaci
Nové výzkumy imunitního systému u skotu i dalších domestikovaných zvířat se zaměřují právě na pochopení systému fungování imunitního systému u novorozeňat. Sofistikované vědecké studie se zaměřily na fungování imunitního systému sliznic tlamy, nosu a střeva. Tento systém se souhrnně nazývá slizniční imunitní systém a je funkčně výrazně odlišný od imunitního systému kůže, svalů a ostatních vnitřních orgánů.
Mukózní systém je jedinečný v tom, že vytváří specifický imunoglobulin IgA. IgA brání uchycení invazivních patogenů na sliznice tělních dutin. Intrasvalově nebo podkožně aplikované vakcíny nedokáží vyvolat reakci a tvorbu IgA v nose, tlamě, plících nebo ve střevech. To je velmi důležité poznání, protože infekce dýchacích cest nebo střevního traktu jsou hlavní příčinou úmrtnosti novorozených telat.
Studium struktury a funkce slizničního imunitního systému novorozených telat ukazují, že systém je dobře rozvinut už před narozením a je schopen plnit funkci účinné protiinfekční bariéry hned po narození. Navíc mateřské protilátky v slizničním sekretu po narození rapidně klesají a mizí do 3 – 5 dní věku. Tato pozorování naznačují, že využití intaranazálních vakcín by bylo možnou cestou jak obejít rušivý efekt mateřských protilátek v krevním séru. Intranázální aplikace očkovací látky s oslabeným virem během prvního týdne po narození by měla za následek zvýšenou tvorbu IgA za 7 – 10 dní po aplikaci. Tato zvýšená produkce by přetrvávala minimálně dalších 5 týdnů.
Z tohoto důvodu proběhlo několik polních testů, které prokázaly účinnosti takto aplikovaných vakcinačních látek podaných během prvního týdne věku. Navíc prověřily odolnost takto ošetřených telat proti respiračním infekcím.
V intanazální aplikaci může být budoucnost
Kvalita a množství mateřských protilátek, které tele získá, se jedinec od jedince velmi liší. Vyčkávání čtyři až osm týdnů před zahájením vakcinačního schématu ponechává řadu telat ve velkém ohrožení respiratorními a průjmovými onemocněními. Podání vakcíny intranazálním způsobem eliminuje interferenci s mateřskými protilátkami, kterému se dříve nebylo možno vyhnout. Telata začnou uvolňovat IgA do nosního sekretu během 7 – 10 dní po aplikaci. Tato aktivní imunitní odpověď organismu primárně zvyšuje odolnost telete proti infekčním agens a snižuje dobu, po kterou je tele na infekční tlak velice vnímavé. Druhá dávka vakcíny podaná ve věku 5 týdnů pak prodlužuje produkci IgA a je efektivní strategií jak ochranu prodloužit za neonatální období.
Aplikace vakcíny je velice jednoduchá, prostě se vstříkne do nosních dírek telete pomocí injekční stříkačky s plastovou jehlou nebo kanylou dlouhou 2.5 – 5 cm. na konci jehly je většinou pružný plastový nebo pryžový límec, který nosní dírku u zavře, a brání vykašlání nebo vyfrknutí podané vakcíny. Podávaný objem je většinou okolo jednoho až dvou ml kapaliny, v konzistenci podobné vodě. Ve většině případů je vakcína koncipována jako kapalina a ne aerosol.
Před zavedením do praxe je samozřejmě nutno pokračovat ve výzkumech, zvláště je nutno zpřesnit délku ochrany před podáním druhé dávky. Další důležitou otázkou zůstává, jestli je možno neonazální vakcinaci volně kombinovat s očkovacími schématy které nastupují od měsíce věku telete. Stále nevíme, zda tyto vakcíny budou zlepšovat odpověď na intrasvalově nebo podkožně aplikované vakcíny ve věku 3 – 6 měsíců.
Hlubší poznání imunitního systému nám může poskytnout novou vakcinační strategii. Pokud bude dostatečně účinná, mohl by nám nový způsob vakcinace pomoci překonat nejzranitelnější období v životě telete.

Philip Griebel
volný překlad z HOARD’S DAIRYMAN 10/2013
pondělí, úno 17 2014
Jednoduchými praktikami lze zvýšit procento přežití a zlepšit prospívání telat i po velmi těžkém porodu.

Víte, kolik telat jste ztratili na úkor těžkých porodů minulý rok? Mohla některá z nich přežít? Zhruba 30% porodů vyžaduje nějakou formu asistence a přibližně 1 z 10 telat při těchto porodech uhyne v důsledku slabých děložních kontrakcí a tím i dlouhé doby porodu nebo v přímé návaznosti na komplikace obtížným porodem zapříčiněných. Přeživší telata jsou pak vystavena vyššímu riziku výskytu onemocnění a úhynu před odstavem.
K nejdramatičtějším fyziologickým změnám v životě jedince dochází v průběhu porodu a neschopnost přizpůsobení se organismu těmto změnám má často za následek smrt. Třemi jednoduchými praktikami však lze úmrtnost v souvislosti s těžkými porody či porodními komplikacemi podstatně redukovat:
1.    Stimulace dýchání
2.    Udržování tělesné kondice
3.    Zvýšení objemu tělesných tekutin podáním dostatečné dávky kolostra

První nádech
Telata se rodí s nízkým obsahem kyslíku a vysokým obsahem oxidu uhličitého v krvi. I běžně probíhající porod může vést ke stavu, který se nazývá porodní asfyxie. Ta nastává k okamžiku, kdy dojde k přerušení dodávky kyslíku krví z pupečníku, ale tele nezačne dýchat. Po porodu by se tele mělo reflexívně nadýchnout, nafouknout plíce a dýcháním iniciovanou výměnou plynů zvýšit hladinu kyslíku a snížit hladinu oxidu uhličitého v krvi. Vysoká hladina oxidu uhličitého v krvi vede k respiratorní acidóze a hraje hlavní roli při stimulaci dýchání. Při těžkém porodu dochází k výraznější asfyxii a respiratorní acidóza se stává mnohem závažnější. Navíc při sníženém obsahu kyslíku v krvi probíhá v tkáních anaerobnímu metabolismu, což má za následek metabolickou či laktátovou acidózu. Hlavním klinickým projevem acidózy je útlum centrální nervové soustavy v praxi někdy označované jako syndrom slabého telete nebo expresívněji syndrom blbého telete.
Tento útlum má za následek sníženou fyzickou aktivitu telete, může opozdit postavení telete nebo mu může v postavení zcela zabránit. Kromě snížení tělesné aktivity dochází ke snížení svalového třesu, kterým si tele vytváří tělesné teplo. Důsledkem jsou vyšší tepelné ztráty a podchlazení. V tomto stavu pak tele není schopno přijmout mlezivo. Nebo v případě, kdy je teleti podáno mlezivo sondou nedojde k účinnému absorbování imunoglobulínů nezbytných pro nastartování imunity telete.
Podchlazení a nedostatek fyzické aktivity ve svém důsledku nevede jen k selhání mechanizmů, které by kompenzovaly acidózu, ale obvykle vede i k následkům mnohem závažnějším, které vedou ke smrti telete. Maximalizace funkce plic je klíčem k řešení respirační acidózy a centrálního nervového systému novorozených telat. Jakmile se normalizuje funkce plic, je oxid uhličitý z krve odstraněn a tělo je dostatečně zásobeno kyslíkem. Plíce se musí nafouknout vzduchem a rozšířit aby mohlo započít dýchání. Prvotní nafouknutí plic je možno přirovnat k nafouknutí balónku, první nadechnutí je velmi obtížné, postupně jak se objem vzduchu zvyšuje, se dýchání stává jednodušším. Stimulace a podpora dýchání telete může být provedena mnoha způsoby. Mezi nejčastější patří uvedení telete do stenární polohy (do sedu), stimulace nozder slámou nebo podobným materiálem nebo energickým třením telete v hrudní oblasti. Nejúčinnější pomocí je však použití resuscitátoru k prvotnímu nafouknutí plic nebo zavedení endotracheální trubice s pozitivní tlakovou ventilací, medikace léky (doxapram) nebo podání kyslíku.
Jednotky k podpoře dýchání nebo respirátory mají pojistné ventily, zabraňující poškození plic velkým tlakem. Délka podpory dýchání je individuální, některým telatům stačí pouze několik mechanických nafouknutí plic, jiné potřebují podporu delší. Rovněž je možné napojení telete na kyslíkovou bombu pomocí gumové hadičky a intranazálního katetru. Doporučený průtok kyslíku je okolo 2 – 4 litrů za minutu. Doba podávání závisí od individuálních reakcí telat na takovou to stimulaci.

porodyZajistit teplo
Novorozená telata zvyšují svou tělesnou teplotu generováním tepla, jednak metabolickým rozkladem tukových rezerv a jednak fyzickou aktivitou (svalový třes). Teplo vzniklé svalovým třesem je z největší části zodpovědné za největší část uvolněného tepla. Podchlazení nebo tělesná teplota pod 37 oC se vyskytuje až u 25 % narozených telat. Telata po těžkých a prolongovaných porodech mají vyšší tepelné ztráty a nižší tělesnou teplotu. Vzhledem k jejich respiratorní acidóze a snížené tělesné aktivitě by neměly mít tělesnou teplotu pod 38 oC. Tělesné ztráty se u telat vyskytují z několika důvodů. Ve většině případů je okolní teplota prostředí nižší než tělesná teplota telete což má za následek tělesné ztráty konvekcí. Telata také ztrácí teplo vedením přes chladné podložky, na kterých leží. Další formou ztráty tělesného tepla je odpařování z mokrého povrchu těla telete. Termoregulaci můžeme snadno podpořit prostým vysušením telete věchtováním slámou, kdy současně podpoříme dýchání telete. Dále tele podesteleme dostatečným množstvím suché slámy, čímž výrazně snížíme jeho tepelné ztráty. U velmi podchlazených telat se můžeme o záchranu pokusit lázní v teplé vodě. Telata mohou potřebovat s termoregulací pomoci až do 24 hodin po porodu.

Kolostrum je základ
Poté co se normalizuje dýchání, nejdůležitějším faktorem pro přežití telete, je podání vysoce kvalitního kolostra. Kolostrum je mimo jiné prvotní tekutinou, která po vstřebání zvyšuje objem krve a tím zlepšuje krevní oběh a snižuje acidózu. Kolostrum je důležitým zdrojem energie protože se podává ohřáté na teplotu 38 oC pomáhá udržet tělesnou teplotu.
Implementací těchto tří, relativně jednoduchých postupů do praxe, lze snížit negativní dopady těžkých porodů na přežitelnost telat.

Jason E. Lombard, a Frank Garry
volný překlad z HOARD’S DAIRYMAN 1/2014
úterý, úno 11 2014
Předčasný odstav telat nepomůže ani jim ani Vám
Během posledních deseti let byla většina výživářských pokusů zaměřena na tranzitní období krav. Odborníci na výživu, veterináři i poradci chovů se na toto období více zaměřili a chovatelé do svých manažerských rozhodnutí implementovali celou řadu nových myšlenek, aby zlepšili toto z výživářského pohledu složité období.
Celý mléčný průmysl si je vědom důležitosti dobrého managementu tohoto období, jehož výsledkem je snížení výskytu infekcí, metabolických dysfunkcí, dobrý start laktace a tím i vysoká mléčná produkce na laktaci, která má hlavní dopad na celkovou ekonomiku chovu. Trošku však se pozapomnělo, že stejně náročným a složitým životním obdobím prochází i odstavovaná telata při přechodu z mléčné výživy na rostlinnou výživu, kdy jsou nucena přizpůsobit svůj trávicí trakt tak, aby byla schopna uspokojit svoji potřebu energie a nutričních látek pro záchovu a růst z jádra a objemu.
Odstav telat je ovlivněn managementem a výživou už v době, kdy jsou telata krmena pouze mlékem.
Posledních 60 let bylo krmné doporučení jednoduché, 2x denně 2 litry mléka. Když se poprvé objevila mléčná náhražka, bylo to z důvodu, aby chov mohl prodávat více mléka a méně se jej zkrmilo telatům. Z toho je zcela jasné, že náhražka muselo být levnější než mléko, také měla nižší obsah živin.
Vzhledem k tomu, že si už nikdo moc neuvědomoval, kolik mléka ve skutečnosti je tele schopno od matky vypít, pokračovalo se i s mléčnou náhražkou v doporučení krmit 2x denně 2 litry. Láhve, které se pro krmení telat vyráběly, byly automaticky 2 litrové a nejobvyklejší objem lahví dnes jsou stále 2 litry.
Obvyklý obsah proteinu v dnešních náhražkách je okolo 20% a stejně tak tuku je +/- 20 %, z toho důvodu jsou často označovány jako 20:20. Ale sušené mléko holštýnských krav má poměr 27 % proteinu k 30 % tuku. Náhražka je běžně ředěna v poměru 1:8 – 9. Protože sama náhražka má sušinu 95% je výsledná sušina ředěné náhražky 11,86 – 10,55 %. Pro porovnání průměrná sušina holštýnského mléka je 12,5 %.
Porovnejme také množství proteinu a tuku z náhražky 20:20 v porovnání s nativním mlékem. Náhražka 20:20 má v sušině 0,19 kg bílkoviny a 0,19 kg tuku, sušina mléka však obsahuje 0,285 kg bílkoviny a 0,317 kg tuku. Podtrženo sečteno, mléko má o 50 % více bílkovin a o 67 % více tuku než náhražka 20:20!
Není tedy žádným překvapením, že pokud chovatel přejde z náhražky na krmení mlékem, vidí jasné zlepšení v růstu a zdravotním stavu telat.
Americká rada pro výzkum (NRC) publikuje normy potřeby živin dojného skotu. Rovněž publikuje počítačový program, který pomáhá výživářům hodnotit krmné dávky a odhadovat potenciální růst z přijaté energie a bílkovin. Pokud do tohoto programu pro holštýnské tele zadáme 2x denně 2 litry klasické náhražky 20:20 a teplotu prostředí na úrovni 20 oC, vychází nám, že toto množství dává teleti předpoklad přírůstku na úrovní 0,35 kg denně z proteinu a stejnou úroveň z energie. Pokud však poklesne teplota prostředí na 3 oC, je výsledkem místo přírůstku ztráta tělesné hmotnosti.
Není proto nic překvapivého, že v případě poklesu teploty prostředí zaznamenáváme u telat ztráty na hmotnosti a vyšší výskyt respiratorních problémů při krmném programu 2x denně 2 litry náhražky.
V případě, že by tele sálo od matky, přijímalo by mléko asi 10x denně a přijalo by okolo 20% své tělesné hmotnosti mléka. Takže předpokládáme-li hmotnost telete 40 kg, pak 20 % odpovídá 8 litrům mléka. To je dvojnásobek na farmách krmného množství mléka.
Holštýnské tele by mělo přijmout okolo 320 g bílkoviny denně, v porovnání se zhruba 130 g, které dostane při restriktivním programu zkrmování odpadního mléka nebo dokonce jen s 86 g z náhražky 20:20. Tato bílkovina je nezbytná pro dostatečný růst telete a naplnění svého genetického potenciálu.
S tukem je to stejné dvojnásobné množství přijatého tuku dává teleti dostatek energie pro různé systémy těla, ale hlavně pro rozvoj imunitního systému. Tato energie je rovněž nezbytná pokud je teplota prostředí nižší pro udržení vlastní tělesné teploty a udržení tělesného růstu.
Je tedy zřejmé, že krmný program pro telata musí být modifikován tak, aby v dávce byl vyšší obsah bílkoviny i energie, pro kontinuální růst a dobrý zdravotní stav bez ohledu na momentální teplotu okolního prostředí. Množství živin může být zvýšeno zvětšením objemu podávaného mléka, zvýšením počtu napájení nebo zvýšením sušiny podávaného nápoje.
Zařazením některého z výše uvedených doporučení nebo jejich kombinací dochází ke znatelnému zlepšení v oblasti kondice a zdraví odchovávaných telat během několika týdnů.

calfKolik a jak často?
Je samozřejmé, že méně nákladné je zkrmovat odpadní mléko. Je však důležité takové mléko pasterizovat aby se snížila bakteriální zátěž a snížil se negativní dopad vysokého bakteriálního znečištění na gastrointestinální trakt telat.
Tele by mělo co nejdříve po narození dostat 10% své porodní hmotnosti kvalitního kolostra. Rovněž se doporučuje do 8 hodin po prvním napojení podat druhou dávku kolostra v objemu 5 % porodní hmotnosti. Vysoce kvalitní mlezivo obsahuje alespoň 50 gramů imunoglobulinu (IgG) v litru a má nízké bakteriální znečištění (pokud možno pod 10 000 v ml a méně než 1 000 koliformních baktérií v ml. V případě potřeby je možno kolostrum podávat během prvních 2 – 3 krmení. Běžnou praxí je zkrmování nezralého mléka po dobu celého prvního týdne života telete.
Tele by mělo dostat 15% své tělesné hmotnosti první týden života. To odpovídá 2x denně 3 litrům mléka na průměrně velké tele. Počátkem druhého týdne by toto množství mělo být zvýšeno na 20 % tělesné hmotnosti telete. A toto množství by mělo být podáváno po celou dobu, než se tele navykne na příjem dostatečného množství startéru a započne odstav.
Také je možné zvýšit sušinu mléka zahuštěním mléčnou náhražkou. Dnes jsou již speciálně vyráběny komerční produkty právě určené k přidávání k plnotučnému mléku. Mají obvykle výrazně vyšší obsah bílkoviny než tuku. Pokud se však k tomuto kroku rozhodneme, je velmi důležité pečlivě sledovat výslednou sušinu roztoku refraktometrem.
Sušina může být zvýšena až na 15 % bez nebezpečí vzniku průjmu telat. Při vysoké úrovni managementu a adlibitním přístupu k pitné vodě, pak lze sušinu zvýšit až na 18 %. Důležité je, aby zvýšení sušiny nebylo skokové, ale bylo prováděno maximálně po 2 % bodech u telat krmených mlékem nebo náhražkou kde se předpokládá sušina mezi  11 – 12 %. Něco jiného je, pokud začneme podávat zahuštěné mléko nebo náhražku ihned po kolostrálním období, protože sušina kolostra je okolo 24 %.
Samozřejmě lze stejného dosáhnout jen pomocí mléčné náhražky. Je však obtížné dostat do telete dostatečné množství proteinu a tuku pro dosažení maximálního růstu mléčnou náhražkou 20:20. U tohoto důvodu se na trhu začínají objevovat produkty s výrazně vyšším obsahem proteinu (2- až 28 %) a více méně nezměněným obsahem tuku (15 až 20 %).
Vyšší úroveň proteinu umožňuje teleti rychlejší růst kostry a svaloviny bez toho, že by tele bylo příliš vysoko v kondici a současně je teleti poskytnuto dostatečné množství tuku pro udržení tělesné teploty, růst a rozvoj imunitního systému.
Pokusy ukazují, že vyšší obsah tuku v mléce potlačuje chuť k příjmu potravy a odrazuje telete od příjmu startéru. Doporučuje se také zvýšit procento sušiny v podávané náhražce na 15 % nebo více, aby byly lépe naplněny nutriční požadavky telete. Vyšší hladina proteinu v krmné dávce zvyšuje konverzi krmiva, čímž se ve výsledku snižuje množství náhražky na kilogram přírůstku.
Zvýšit příjem živin je také možné častějším napájením telat. Pokud jsou k napájení telat použity láhve, je velmi obtížné zvýšit příjem živin, bez zvýšení počtu napájení. Na trhu jsou již třílitrové lahve, které umožňují zvýšit příjem na 6 litrů denně při napájení 2x denně, to je ale stále pouze 75 % doporučeného objemu mléka.
Samozřejmě zvýšení počtu napájení by bylo nejjednodušším řešením, které by i pro telata bylo vhodnější, jenže v tomto případě se výrazně zvyšují pracovní náklady, což je asi největší překážkou zavedení tohoto opatření.

Kdy odstavovat?
Další zažité paradigma týkající se tradičních restriktivních programu krmení mléčných telat je tvrzení, že čím dříve je tele z mléka odstaveno, tím lépe. To se do praxe zavedlo z několika důvodů. Prvním důvodem je hledisko finanční, kdy krmení mlékem je nákladnější než krmení objemnými krmivy. Druhým důvodem je všeobecné přesvědčení, že tele má více problému s infekčními onemocněními, dokud je na mléčné výživě. Dalším důvodem je zkreslený pohled na ekonomiku jalovic. Náklady se do výroby promítají, aniž by byl vidět nějaký efekt do doby, kdy se jalovice otelí.
Když se počítají náklady na odchov jalovic, je obvyklé, že jsou vyjadřovány jako náklady na kus a den. Nicméně, pokud by se náklady vyjadřovaly jako náklady na kilogram přírůstku (protože rámec a hmotnost podmiňují věk při prvním připuštění stejně jako dostatečnou velikost rámce při prvním otelení) nevycházejí restriktivní programy ekonomicky dobře. Zkrmováním vysoce kvalitních krmiv, zvláště v období mléčné výživy jsou náklady výrazně efektivněji konvertovány na kilogram přírůstku, což náklady na jednotku přírůstku snižuje.
Co se týče průjmových onemocnění je u telat nejrizikovější období ve stáří 7 – 12 dní věku. V tomto věku jsou nejčastějšími původci průjmů Rota a Corona virusy a Cryptosporidia. Respiratorní problémy se spíše vyskytují u telat ve věku okolo 1 měsíce, což přesně odpovídá věku, kdy většina krmných programů začíná s redukcí množství podávaného mléka. To tele stresuje a nedostatek živin a energie teleti oslabuje jeho imunitní systém, který nezvládá nápor respiračních patogenů. Navíc, v tomto období se telata na klasických restriktivních programech dostávají do negativní energetické bilance, což se na imunitním systému rovněž musí projevit. Polní test z Cornell University zjistil, že jalovičky ošetřené v tomto věku byť jen jednou dávkou antibiotik (obvykle po infekci dýchacích cest) nadojí v průběhu první laktace o 493 l mléka méně.
Bohužel hlavním cílem mnoha chovů je odstavit telata co nejdříve a odchov provést co možná nejlevněji. Ale hlavním cílem odchovu by mělo být odchovat silné a zdravé jalovice pro obnovu stáda, které měly správnou výživu a mohou tak maximalizovat svůj genetický potenciál, což se zásadně promítne do ekonomiky chovu. Správně odchované jalovice je možno zapouštět dříve a dříve začínají první laktaci.
Četné testy naznačují, že vyšší úroveň stádia mléčné výživy telat může ve výsledku znamenat až o 770 l vyšší první laktaci. Bonusem je že tato vyšší užitkovost se promítá i do dalších laktací.
Ve zkratce řečeno, časný odstav má nepříznivý vliv na zdraví a růst telat, jakož i na jejich budoucí schopnost produkce mléka. Chovy, které zavedly programy krmení telat poskytující úroveň výživy zvířat, zaznamenaly obrovský posun ve zdravotním stavu telat. Nebyly výjimečné chovy, kde mortalita mléčných telat dosahovala 5 %. Chovy, které restriktivní programy opustily, dosahují mortality do 1 %. Rovněž je u nich výrazně menší počet telat, která musí být z nějakého důvodu léčena a často se veterinární náklady snížily o 80 %
Robert B. Corbett
autor je výživářským poradcem společnosti Dairy Health Consultation v Spring City (Utah, USA)
volný překlad z HOARD’S WEST 11/2013
středa, úno 05 2014
Brzký příjem velkého objemu startéru je znakem podvýživy
Obvyklé paradigma u odstavu telat je, že čím dříve tele přijímá velký objem startéru, tím lépe, protože startér je přímo zodpovědný za brzký rozvoj bachoru. Jenomže ve skutečnosti je to naopak indikace stavu, že tele nepřijímá dostatek živin z mléka nebo náhražky pro naplnění svých energetických a živinových potřeb a zoufale hledá jiné, alternativní zdroje živin. Vzhledem k tomu, že bachor telat ještě není vyvinut, nedokáže tele živiny ze startéru plně využít. Energie a bílkoviny v mléce nebo mléčné náhražce, která je ale vyrobena pouze z mléčných produktů naopak telatům dodává snadno přístupnou energii a bílkovinu. Do 3 – 4 týdnu věku není v mléčné náhražce vhodná jakákoli sójová bílkovina. Cílem by mělo dostat do telat objem mléka odpovídající 20ti procentům jejich porodní hmotnosti až do doby, kdy se u nich rozvine schopnost konzumovat dostatečné množství startéru a pak teprve začít proces odstavu. Bohužel, většina komerčních startérů má obsah hrubého proteinu jen na úrovni 17 – 18 %.
Hladina proteinu v sušině plnotučného mléka holštýnského skotu se však pohybuje kolem 27 %. To ovšem znamená obrovský propad v příjmu bílkoviny u většiny komerčních startérů na počátku dostavu, kdy tele není schopno přijmout takový objem startéru, aby svou potřebu proteinu plně pokrylo. Navíc je nutno předpokládat, že účinnost bachorové fermentace malých jaloviček je nesrovnatelně nižší než u vyšších věkových kategorií. Obecně se udává, že by v případě 18 % obsahu proteinu ve startéru mělo tele 3 dny po sobě přijímat 1,8 kg startéru. V případě vysoce kvalitního s obsahem bílkoviny mezi 24 -25 % by stačil příjem na úrovni 1 kg. Pak lze teprve začít proces odstavu.
Mezi výživáři panuje rozšířená obava, že pokud jsou telata krmena velkým objemem mléka nebo náhražky vede to k opožděnému rozvoji příjmu startéru. Tedy, že telata musí mít hlad, aby sama aktivně startér vyhledávala. Ještě jednou však chci podotknout, že brzký příjem startéru je znakem podvýživy a nenaplnění energetických a živinových potřeb telete. Nicméně příjem sušiny nejvíce závisí na tělesné hmotnosti. Telata krmená velkým objemem mléka jsou schopna přirůstat 0,9 kg denně proti 0,3 – 0,4 kilogramovému přírůstku u telat krmených restriktivními programy. Vzhledem k tomu, že telata na velkém objemu mléka přirůstají o tolik více, roste chuť konzumovat větší objem sušiny úměrně zvyšující se hmotnosti těla. Ve věku  4 – 6 týdnů života se spotřeba startéru samovolně zvyšuje, a je pravděpodobné, že proces odstavu může začít ve věku 7 – 10 týdnů.
Proces odstavu z mléčné výživy na 100 % suchého krmiva je ve skutečnosti mnohem složitější. Při navrhování krmného programu pro telata je třeba vzít v úvahu dva důležité faktory. Jedním je schopnost telat přijmout dostatečné množství startéru, které pokryje jejich nutriční požadavky. Druhým je dostatečný rozvoj bachoru, který by dokázal přijaté množství startéru využít. Oba faktory jsou mnohdy zcela ignorovány a odstav se provádí mechanicky jen v závislosti na věku telete.
calf 1Definování kvality startéru
Co určuje, zda je startér kvalitní? Měl by obsahovat minimálně 22% bílkoviny, ale obsah proteinu na úrovni 24 – 25 % je mnohem výhodnější. Zdrojem bílkovin by měla být sójová moučka, která má vhodné složení aminokyselin a je v bachoru vysoce rozložitelná. Bypass bílkovina by ve startéru telat neměla být používána. Při rozvoji bachoru je jeho schopnost využívat bílkovinu omezená, takže co se nevyužije v bachoru, automaticky přechází k absorpci do tenkého střeva. Také musí být k dispozici přijatelná forma škrobu. Často je používána celá kukuřice, ale její škrob není v bachoru snadno k dispozici a má tendenci rozvoji bachoru spíše bránit. Startér by měl být co možná nejkonzistentnější, hlavně co se vlhkosti týče. Telata nemají rády změny v konzistenci a na jakoukoli změnu reagují snížením příjmu sušiny.
Při narození telete je bachor podstatně menší než slez, nemá vyvinutou svalovinu a papily chybí. Bachor je při narození v podstatě sterilní, takže první bakterie, které ho osídlují jsou ty z okolního prostředí. Jedná se však o aerobní bakterie, zatímco bakterie ve fungujícím bachoru krav jsou anaerobní. Takže během vývoje bachoru se postupně populace mění z aerobní na anaerobní. Pro svůj růst vyžadují bakterie kapalné prostředí. Bohužel stále ještě existují chovy, které buď telatům vodu nepodávají, nebo ji nabízejí telatům na mléčné výživě jen ve velmi omezeném množství. To však omezuje růst bakteriální populace v bachoru, která je za rozvoj bachoru nejvíce zodpovědná, dochází tak k opoždění jeho rozvoje. Často jsem si také všiml, že telata s limitovaným přístupem k vodě mají po odstavu vysoký výskyt respiračních onemocnění.
Mnoho chovatelů se mylně domnívá, že proto, že mléko obsahuje téměř 90 % vody, mělo by pokrýt potřebu vody telat. Bez ohledu na to, zda telata sají mléko z cucáků nebo pijí z vědra, při příjmu mléka se mléko čepcobachorovým splavem dostává rovnou do slezu. Potřeba vody v bachoru nutná pro rozvoj bakteriální populace tak není splněna. Pokud je přijímána voda samostatně, nedochází k reflexivnímu vytvoření čepcobachorového splavu a zůstává nějakou dobu v bachoru. Vysoké procento telat bude pít vodu, přestože je krmeno velkým objemem mléka. Mnoho pokusů jasně prokázalo skokový nárůst příjmu startéru, pokud je k dispozici voda ad libitum již v období čistě mléčné výživy. Tím se urychluje bachorový vývoj a zvyšuje se tempo růstu telat.
Jak již bylo výše zmíněno, musí startér obsahovat snadno dostupné zdroje škrobu. Pokud je škrob fermentován v bachoru, je z něj ve velkém množství produkována kyselina máselná. Výzkumy prokázaly, že právě kyselina máselná má na rozvoj papil bachoru největší vliv. Bachorové papily jsou nezbytné pro absorpci těkavých mastných kyselin, které se v bachoru produkují během procesu fermentace. Tyto kyseliny jsou pro skot důležitým zdrojem energie, ale špatně vyvinutý bachor je nemůže efektivně absorbovat, což může mít závažný důsledek – vznik bachorové acidózy. Kukuřice, která je ve startérech telat nejčastějším zdrojem škrobu může být použita v různých formách. Hydrotermicky upravené vločky mají škrob nejdostupnější. Jejich nevýhodou je velká křehkost, takže se drolí na malé části a dochází k nadměrným ztrátám. Klasické vločky jsou silnější, ale je pro telata stále snadné je rozmělnit a ztráty jsou nižší. Některé startéry obsahují kukuřici celou, ze které není škrob pro telata přístupný. Studie prokázaly, že rozvoj bachorů telat krmených celou kukuřicí je pomalejší v porovnání se skupinami telat s jinou formou podávaného kukuřičného zrna. Proto je lépe se celému kukuřičnému zrnu vyhnout. Některé startéry také obsahují malé množství ječných vloček, které jsou zdrojem škrobu dostupného dříve než kukuřičný škrob.
Startéry jsou dodávány ve třech formách, vločkované, granulované a sypké. Mačkané vločky by měly být preferovány hned z několika důvodů. Jsou pro telata chutnější a výsledkem je vyšší příjem sušiny než z jiných forem. Dalším důvodem je lepší stimulace stěny a svalstva bachoru.
Na velikosti záleží
Někteří chovatelé se obávají, že pokud telata nemají nějaký objem k přežvykování, nebude se stěna a svalovina bachoru dostatečně rozvíjet. Pokusy však jasně prokázaly, že strukturované startéry sami o sobě zaručí dostatečnou stimulaci a rozvoj bachoru. Současně však testy potvrdily, že na velikosti částic záleží. Největší procento startérů má průměr granule 8 mm. Lepší by však bylo mít velikost 12 mm. U porovnávacích testů byl u vločkovaných startérů až o 15% vyšší příjem sušiny než u granulí. Nejméně telaty preferovanou formou je sypký startér.
Počátek odstavu musí být v synchronizaci s vývojem bachoru. Na internetu je možno najít obrázky dobře vyvinutých bachorů 4 týdenních telat. Tato telata ale rozhodně nepřijímala 20 % své hmotnosti mléka denně a byla v podstatě hlady nucena hledat živiny nutné k přežití z jiných zdrojů. Trvám si na tvrzení, že brzký příjem velkého množství startéru znamená, že takové tele nepřijímá dostatek energie a živin z mléka pro uspokojení potřeb záchovy a růstu.
Vzhledem k tomu, že v této době, kdy telata začnou konzumovat startér, není bachor ještě dobře přizpůsoben fermentaci, je jen velmi malá část živin a energie využita a absorbována. Telata tedy z omezeného množství mléka a špatně stravitelného startéru nemohou využít svůj genetický potenciál k růstu. Přestože tedy může být v některých případech bachor ve 4 týdnech věku rozvinut, tele stále dobře neprospívá a jeho imunitní systém nedostává dostatečné množství živin pro správné fungování.
Jestliže tele od svého druhého týdne života do sebe dostane 20% své porodní hmotnosti mléka, roste dostatečně a s tím jak roste, současně se automaticky začne zvyšovat příjem startéru. Jakmile dosáhnou hmotnosti, kdy potřebují více živin, odpovídajícím způsobem se zvedá spotřeba startéru. Telata většinou konzumují odpovídající množství méně kvalitního startéru (1.8 kg startéru o 18 % bílkovin) mezi 7. – 10. týdnem života (nebo 0,9 kg velmi kvalitního startéru o 24 – 25% bílkovin).
Nejlépe je po odstavu nekrmit žádný objem po dobu 7 – 14 dní, aby se dále rozvíjela schopnost bachoru fermentovat škrob na butyrát. Je důležité u těchto telat denně kontrolovat individuální spotřebu startéru.
Tradiční programy odstavu mají za cíl odstavit tele ve specifickém věku. Tomu je podřízeno limitní dávkování mléka nebo náhražky v určitém věku, aby tele bylo donuceno začít přijímat startér. Mnohdy jsou telata jen jeden týden na redukovaném množství a hned pak jsou odstavena.
Problémem této metody je nedostatek času pro rozvoj bachoru před odstavem. Telata jsou nucena přijímat více startéru pro pokrytí svých energetických potřeb, ale nemají k tomu uzpůsobený bachor, který zatím nedokáže fermentovat přijaté množství. U těchto telat pak dochází k rozvoji bachorové acidózy a rohovatění rostoucích bachorových papil.
calf 2Mléčné krmné automaty
V posledních letech roste povědomí o nutnosti zvýšit denní množství mléka v dávce telat. Z tohoto důvodu došlo ke zvýšení počtu krmných automatů na farmách. Bohužel však mnoho z nich je od výrobců dodáváno se složitými přednastavenými množství mléka, které každé tele může v tom kterém týdnu života vypít.
Nejrozšířenější je systém, kdy se teleti postupně zvyšuje denní limit mléka, dokud nedosáhne nějaké předem dané úrovně a pak je množství postupně redukováno, aby se tele nutilo začít přijímat startér. Většina je naprogramována k odstavu ve věku 8 týdnů. Znovu zmiňuji, že tento systém nutí tele přijímat více startéru než je schopno strávit.
Největším problémem u krmných automatů je, že při skupinovém ustájení telat není přehled o denní spotřebě startéru každým teletem. Když pak program začne telatům množství mléka omezovat, některá telata před odstavem nepřijímají adekvátní množství startéru pro naplnění živinových a energetických potřeb. Důsledkem je výskyt telat s nízkým přírůstkem a vysokým výskytem respiračních onemocnění po odstavu. V mnoha případech byly stávající stáje vybaveny krmným automatem, což umožnilo zvýšení ustajovacích míst bez toho, že by se do úvahy vzala nedostatečná kapacita starého ventilačního systému. V těchto stájích pak dochází ke zvýšení výskytu respiratorních onemocnění a vyšší mortalitě.
Některé chovy v chladnějších klimatických podmínkách rozvinuly systémy zkrmování okyseleného mléka. V těchto případech mají telata k mléku ad libitní přístup. Nižší pH okyseleného mléka vede ke snížení příjmu mléka na jedno napití, ale je to kompenzováno stálým přístupem a vyšší frekvencí pití.
Tato telata většinou velmi rychle rostou, ale opět nastává problém při odstavu. Telata jsou ustájena skupinově, před odstavem je jim množství mléka redukováno a některá zase nepřijímají dostatečné množství startéru, protože individuální příjem nemůže být sledován.
Tradiční systémy krmení telat na úrovni příjmu 10% porodní hmotnosti mléka na kus a den jsou diety na hranici hladovění a v době chladného počasí nebo tepelného stresu často vedou ke ztrátě hmotnosti a zvýšenému výskytu respiračních onemocnění. Jednoduchým cílem by mělo být zdvojnásobení porodní hmotnosti ve věku 8 týdnů.
Pokud budete brát do úvahy tyto myšlenky, lze navrhnout program odchovu telat, kdy lze dosáhnout vynikajícího přírůstku bez zvýšeného ukládání depotního tuku, mít zdravější telata, nižší incidenci onemocnění menší procento mortality telat, výsledkem jsou jalovice, které dosáhnou mnohem dříve odpovídajícího tělesného rámce, nižší věk při prvním otelení a schopnost produkovat více mléka.
Zlepšením výživy jaloviček v počátečních obdobích jejich života povede k vyšší dlouhověkosti a tím vyšší celoživotní produkci. Úspěšný odstav je významnou investicí do produktivity a ziskovosti každé mléčné farmy.
Robert B. Corbett
autor je výživářským poradcem společnosti Dairy Health Consultation v Spring City (Utah, USA)
volný překlad z HOARD’S WEST 12/2013

Z posledních chovatelských akcí

Aktuální Novinky

cerno_novinky_2_2017